Křesťanský a mesiánský sionismus

20. července 2006 v 20:02 | MalcolmHedding - upravila redakce |  Izrael

Dnes již nedílnou součástí sionistického hnutí jsou tzv. křesťanští sionisté. Jsou jich desítky milionů a jsou důležitou součástí světového sionistického hnutí. S křesťanskými sionisty jsem se setkal před lety během pomoci Ruským židům v návratu do vlasti. Tenkrát jsem se ještě s několika přáteli podílel na pomoci této přistěhovalecké vlně. Důležitou součástí této vlny byla tzv. "Operace Jabotinský". Od té doby mám mezi nimi spoustu dobrých přátel.

Aki ben Sion

Současné dění v Izraeli zanechalo mnohé křesťanské sionisty ve zmatku a nejistotě. Často slýcháme otázku: Jak to, že Bůh nezasáhne? Izraelský Kneset se rozhodl pro odsun z Gazy, území, které je podle Bible součástí Zaslíbené země. Před několika lety řešili křesťanští přátelé Izraele stejnou otázku, když se izraelská armáda stáhla nejprve z Jericha a pak z dalších velkých částí Judska a Samaří.
Stažení Izraele z biblického území a možnost palestinského státu na území, které Bible nazývá ErecJisrael (izraelská země), je realita, která neodpovídá biblickému porozumění mnoha křesťanských sionistů. V tomto textu se budeme věnovat dvěma klíčovým aspektům biblického učení ohledně "územní otázky", které nám pomohou lépe porozumět současným událostem v Izraeli.
NEOTŘESITELNÉ ZASLÍBENÍ
Právo Izraele vlastnit Kanaánskou zemi je zakotveno v biblických zaslíbeních. Ne jednou, ale znovu a znovu ujišťoval Bůh Abrahama, že jemu a jeho potomstvu daruje Zaslíbenou zemi. Řekl mu, aby se rozhlédl z místa, kde byl, a pohlédl na sever i na jih, na východ i na západ, "neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky" (Gn 13:14-15). Stejné zaslíbení slyšeli také praotci Izák a Jákob. Bylo potvrzeno Mojžíšovi, zopakováno v žalmech a dá se najít mnohokrát ve spisech proroků. Tato biblická zaslíbení nemají sobě rovna, pokud jde o sílu a závazek v nich obsažený.
V Genesis 15 čteme, jak Bůh definoval hranice Zaslíbené země a tento slib potvrdil smlouvou, kterou s Abrahamem uzavřel. "V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu." (Gn 15:18) V biblických dobách bývalo zvykem, že uzavření smlouvy bylo doprovázeno poražením zvířete. To bylo rozděleno na dvě půlky, které byly položeny proti sobě a oba smluvní partneři mezi těmi polovinami prošli, potvrzujíce svůj závazný úmysl (srov. Jeremiáš 34:18).
Je však důležité si všimnout, že když Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem, prošel mezi zvířaty sám v podobě dýmající pochodně, zatímco na Abrahama padly mrákoty (Gn 15:12,17). Tato smlouva byla tedy uzavřena jednostranně; Bůh v ní prohlásil: "Bez ohledu na to, co budeš činit ty a tví potomci, dnes činím smlouvu s tebou, Abrahame, že tobě a tvému potomstvu dám tuto zemi jako dědictví."
Biblický sionismus je založen právě na této Boží smlouvě a četných biblických zaslíbeních. Víra v Boha, který dodržuje smlouvu, je základem naší podpory židovského lidu a Izraelské země. "Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co splynulo mi se rtů" (Ž 89:35).

NEOTŘESITELNÁ PODMÍNKA

Bible však mluví nejen o vlastnickém právu k zemi, nýbrž také o právu v zemi bydlet. Pátá kniha Mojžíšova, která zaznamenává poslední Mojžíšova slova pronesená předtím, než Izrael přešel Jordán, aby začal dobývat Kanaán, vyjadřuje jasněji než kterákoli jiná kniha, že pro přebývání v Kanaánské zemi existují přísné podmínky. Tyto podmínky se táhnou celým Deuteronomiem jako červená niť.
"Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste byli rozhodní, až půjdete obsadit zemi, do níž táhnete a kterou máte obsadit, a abyste byli dlouho živi na půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu" (Dt 11:8-9).
Chce-li Izrael do této země vstoupit a delší dobu v ní přebývat, musí v ní žít jako svatý lid. Vlastnické právo je tedy jasně zakotveno v Božím slovu a zaslíbeních: země jim náleží navěky. Avšak domovské právo závisí na duchovním stavu židovského národa.
Deuteronomium 28, kapitola "požehnání a prokletí", to shrnuje dosti dramaticky: jestliže Izrael bude chodit po cestách svého Boha, "Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou ti dává" (v. 8). Jestliže však bude soustavně odmítat žít v souladu s Jeho slovem a bude následovat jiné bohy, povede to v konečném důsledku k tomu, že "budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit" (v. 63).
V knize Jozue je to jasně ilustrováno: před dobytím Jericha Jozue vyšel na poušť, aby před rozhodující bitvou hledal Boží tvář. Tam se mu zjevil anděl Hospodinův a Jozue mu položil otázku, která se na první pohled jeví téměř jako řečnická: "Jsi s námi, nebo s našimi nepřáteli?" Bůh je přece jistě s Izraelem! Avšak odpověď Božího posla musela znít Jozuovi velmi závažně: "Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel… Zuj si s nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté." (Joz 5:13-15) Jinými slovy: nebudu nutně s vámi. Chcete-li, abych byl na vaší straně, pak si zujte obuv, neboť toto místo je svaté. Bůh ve své suverenitě vyvolil tento malý kousek země mezi Jordánem a Středozemním mořem, aby v něm uskutečnil svůj vykupitelský záměr. Proto od lidu, který v ní žije, očekává, že bude svatý a poslušný Jeho vlády. Chce-li dnes Izrael v této zemi žít, potřebuje si zout obuv.
MalcolmHedding a Jürgen Bühler
MalcolmHedding je výkonný ředitel a Jürgen Bühlerje mezinárodní ředitel ICEJ v Jeruzalémě. Přel.: -mk- S povolením www.icej.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slavík slavík | 31. ledna 2008 v 21:20 | Reagovat

historicky patří palestina židum, ale i předci židu sem kdysi přišli a možná jednou zase odejdou jinam...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama